Revoluční pohled na lenost.
Ráda bych ti vysvětlila lenost a to, jak se k ní téměř každý v této společnosti staví, na následujícím příkladu Lenky. Možná se s tím lépe ztotožníš. V tomto článku poznáš, že lenost opravdu není to, co sis o ní celá ta léta myslela a uvědomíš si, že nejsi líná a s leností nepotřebuješ bojovat. Není třeba se za nic trestat, protože řešení je úplně jinde, než ho očekáváš.
Lenka se od svého mládí (cca 15 let) vnímá jako líný člověk. To proto, že jí to bylo několikrát sděleno od jejích nejbližších jako fakt, který ji vystihuje.
S leností Lenku pronásleduje pocit viny, že nedělá to, co by měla, to, co je správné. Porovnává se s ostatními a cítí, že ostatní lidé mají obrovskou výhodu. Z nějakého důvodu si něco zamanou a jdou do toho. Tak proč ne ona? Zřejmě se prostě narodila bez takovéto kvality. Cítí se méněcenná a ponížená.
Vše začalo prostě. Nedělala to, co by měla, to správné, co by měla. To, co bylo Lence řečeno a bylo po ní vyžadováno. To všechno spustilo koloběh myšlení, který začíná leností a končí pocitem méněcennosti.
Kde se ta lenost nejvíce projevovala?
Lenka nechtěla chodit na procházky a výlety se svým tátou. Vnímala to jako obrovské vydání energie a také jako nudu. Táta jí řekl, že je strašně líná.
Lenka hrála několik let tenis a ten ji postupně přestával bavit. Obzvláště potom, co jí její otec řekl, že z ní stejně nikdy nic nebude, tak se nemusí tolik snažit. Najednou pro Lenku bylo těžké doběhnout i pro míček, který letěl přímo vedle ní. Lenka opět dostala zpětnou vazbu, že je líná. Líná jako prase.
Lence se nikdy nechtělo moc uklízet, vytírat a dělat podobné domácí práce. Pro rodiče byla samozřejmě jen líná.
Lence se ani nechtělo moc učit a zlepšovat se v matematice. Neviděla v ní žádný užitečný smysl pro svůj život. Koneckonců počítat uměla, trojčlenku taky, ale zbytek jí přišel pro ni neužitečný. Ale hlavně, Lenka byla líná.
Lenka se ztotožnila s myšlenkou, která jí byla předkládána mnoho let, tedy s tím, že je líná a určitým způsobem tedy velmi nedostačující. Taková je její osobnost, taková prostě je.
Co tím ostatní myslí, když tě nazvou, že jsi líná?
Jednoduše jsi neudělala nebo nechtěla udělat to, co se od tebe v tu danou situaci očekávalo. Lidé očekávali, že uděláš nějakou akci, kterou jsi neudělala.
Jak je vlastně definována lenost?
Jen pro inspiraci ti níže uvádím pár významů z Wikipedie. Dle Wikipedie je význam slova lenost následující: Nerad pracující. Neochotný dobře pracovat nebo něco dělat. Zde už vidíme ten nesmysl. Většinou jsi totiž ochotná pracovat a to i velmi tvrdě a dobře, jen na něčem jiném, než uvádí společnost za žádoucí. Nebaví tě třeba vytírat, ale na druhou stranu miluješ vaření a vaříš každý den pro své blízké. Potom tě přeci nikdo nemůže nařknout, že jsi neochotná něco dělat.
Synonyma jsou: pohodlný, pomalý, zahálčivý, nečinný, lenošivý, zdlouhavý, nevšímavý, nesnaživý, netečný, lhostejný, pasivní, lenošný. Lenka slyšela téměř všechna tato synonyma ve svém životě jako definici její osobnosti. Všechna tato slova a jejich významy jsou v naší společnosti vnímána spíše jako negativní. Pokud se o nás mluví v těchto slovech, připadáme si tedy nějakým způsobem vadní a jako bychom něco postrádali.
Zde bych také chtěla zdůraznit jeden nesmysl. Je přirozené, že lidská bytost pravidelně “vypíná” a relaxuje, není ničím stimulovaná, je v tichém prostředí a nedělá prostě nic. Každá lidská bytost to potřebuje, ale jen málokteré se tyto vzácné chvilky dostávají. Žijeme totiž ve společnosti, která nás neustále žene kupředu. Nesmíme zahálet, být pomalí, neproduktivní ani líní. A tyto vitální momenty ticha a nicnedělání jsou takto mnohokrát bohužel nazývány. Lidé tyto momenty tedy radši ze svého života vyřazují a nahrazují je něčím produktivním. Nemusím ti však zdůrazňovat, jak nezdravé toto chování pro člověka je.
Antonyma k lenosti jsou: pilný, přičinlivý, čilý, čiperný, činorodý, iniciativní, aktivní, energický, pracovitý. O těchto kvalitách se u Lenky nikdo nezmínil. Mnoho lidí má totiž tendenci častěji vypichovat to negativní, co si o ostatních myslí. Radši kritizují, než chválí.
Proč byla Lenka “líná“?
Jednoduše ji tyto činnosti nebavily a vysávaly z ní energii. Navíc, když byla Lenka považovaná za nejlínější, procházela psychicky velice náročným obdobím. Lenky rodina nejen, že Lenku nepodpořila, ale naopak jí začala tvrdit, že je ještě línější, než kdy dřív a nepřímo ji tím dávali najevo, že Lenka opravdu silně postrádá určité kvality. Lenka upadala do ještě většího pocitu méněcennosti.
Když to všechno přeložím, to, že byla Lenka líná, znamenalo, že nedělala nebo nechtěla dělat to, co společnost očekává, v době, kdy to společnost očekává.
Je totiž přirozené, že nebudeš chtít dělat vše, co si někdo vymyslel a ve společnosti, nebo v tvé rodině nastavil. To už ti ale nikdo neřekne, protože společnost chce, abys poslouchala. Je mi však jasné, že teď přichází plno dalších otázek.
Proč jsem tedy nazývána línou?
Dost pravděpodobně děláš, určuješ si, nebo ti někdo jiný (třeba rodič) říká, abys dělala věci, které tě většinou nebaví, nesouzníš s nimi nebo ti berou energii. Vypadá to, že tvůj rozvrh je z většiny protkaný těmito nezáživnými činnosti, které nesouzní s tvou duší, s tvým pravým JÁ.
Co dokazuje, že nejsem líná?
Být líná je jen uměle vytvořený koncept společnosti, který v tobě vyvolává pocit viny za to, že jí nesloužíš tak, jak ona má nastaveno. Možná si přijdeš líná, že nejdeš cvičit do posilovny, ale třeba zároveň miluješ dlouhé procházky přírodou. To znamená, že tvůj ideální pohyb je chůze. To ti jako kvalitní pohyb stačí. To, že máš pocit, že bys měla jít do posilovny nebo běhat je jen a pouze myšlenka společnosti, která se ti snaží navrtat do života.
Jak můžeš vidět lenost pozitivně?
Lenost je skvělý ukazatel toho, zda jsi na správné cestě. Pokud se ti něco opravdu nechce dělat, můžeš zvážit, zda je to taková priorita, že ti to stojí za to tuto činnost dělat, nebo ne.
Pokud jsi líná úplně ve všem, je to známka toho, že jsi dosud dělala hlavně to, co nebylo pro tebe a je na čase obrátit pozornost na sebe a své potřeby a následně také nastavit hranice s okolním světem.
Co tedy znamená, když si já sama něco nastavím a pak to neudělám?
Znamená to, že to ve skutečnosti nechceš udělat. Je to myšlenka, kterou jsi přebrala ze společnosti. Myslíš si, že je to myšlenka tvá, ale není.
Co mám dělat, když se mi nechce dělat mnoho věcí, které udělat opravdu musím?
Každý život je o rovnováze. To znamená, že například v rámci normálního působení v této společnosti bude třeba dělat i to, co s námi tolik nesouzní. Například vyplňování daňového přiznání apod. Myslím si, že je však životně důležité si tuto rovnováhu individuálně nastavit a dodržovat. Dělat to tak, jak to cítíš. Já osobně mám pocit, že bych měla žít minimálně ze 70 procent tím, co mě baví a zbývajících 30 procent mé energie věnovat tomu, co mě tolik nebaví, ale je to třeba. Ty to můžeš mi 90:10 nebo 60:40. Je to tvůj život.
Jak na to? Nastav si, co jsou skutečně tvé priority. Deleguj co možná nejvíc činností, které opravdu nechceš dělat a vůči kterým máš vyloženě odpor, na někoho jiného. Klidně do toho investuj. Uvidíš, že se ti tvá investice vrátí.
Zároveň není na škodu mít v životě malý kontrast. Když budu dělat čas od času to, co není dvakrát úžasné, pomůže mi to víc ocenit to, co úžasné skutečně je.
Mám pocit, že se mi nechce dělat vůbec nic. Opravdu se vnímám jako línou osobnost.
V případě, kdy se ti nechce dělat vůbec nic a máš pocit, že tebe nic nebaví, to nejspíš znamená, že už jsi žila tím, co s tebou nesouznělo tak dlouho, že jsi úplně potlačila sama sebe. S tím souvisí také dlouhodobé potlačování emocí. V tomto případě se také nejedná o lenost, ale pravděpodobně o obrovské odtržení od sebe samé.
Jak mohu žít tím, co mě baví, když se musím něčím uživit?
Věřím, že čím víc budeš dělat aktivity, které s tebou skutečně souzní, takové aktivity, kdy ztrácíš pojem o čase, tím více budeš vyzařovat a žít v pozitivní energii celkově.
Věřím, že pokud budeš skutečně naplňovat potenciál tvé duše, budeš tak schopná i plnohodnotně žít. Proč by tvá moudrá duše měla v tomto světě úlohu, díky které by potom musela jiným způsobem strádat?
Tohle není o tom, že ti napíšu tisíc argumentů, které ti potvrdí, že to funguje, je to o tom, že takhle sama začneš žít. Musíš si to sama vyzkoušet. Potom uvidíš pozitivní výsledky.
Můžeš začít postupně. Nemusíš hned končit v práci s tím, že nemáš žádnou zálohu. Stačí, že začneš svůj volný čas vyplňovat více tím, co máš skutečně ráda a přestaneš dělat to, do čeho se musíš neustále silou vůle nutit. To, co s tebou souzní, jsou takové činnosti, ze kterých máš v břiše opravdu dobrý pocit. Naopak to, co bys dělat tolik neměla, jsou věci, u kterých si přijdeš líná, musíš se do nich nutit a třeba cítíš takový divný pocit v břiše.
Závěrem…
Tento článek jsem sepsala, abych ti pomohla otevřít oči. Přestaň se bičovat věcmi, které ti nesedí a dovol si dělat víc toho, co miluješ. O tom ten život je. Uvidíš, že i s malou změnou uvidíš velké zázraky. Zároveň chci apelovat na to, že tento článek není nabádáním k tomu, abychom si neplnili žádné povinnosti a nedělali nic, co nás nebaví. I tohle totiž k život ve společnosti patří.
