Žít podle očekávání druhých nebo být sama sebou?

Na Instagramu jsem před pár dny napsala příspěvek, který zněl takto:
V životě máš dvě možnosti:

Logicky by si měl každý zvolit tu druhou možnost, protože je přeci mnohem výhodnější, ale přiznejme si, mnohdy se tak neděje.

Proč si volíme tu první možnost?

Ze strachu. Máme strach být takoví, jací skutečně jsme. Je to totiž risk.

Je risk být sama sebou ve světě plném lidí, kteří nejsou sami sebou.

Je risk být sama sebou ve světě, kde jsou velmi silně propagovány ideály toho, jaký má ideální člověk být. Každý je jiný a tak zřejmě mnoho lidí do těchto ideálů zapadat úplně nebude.

Je risk být sama sebou, protože můžu být odmítnuta. Mé pravé já se nemusí lidem líbit a já nevím, jestli jsem na své já opravdu tak silně naladěná, že budu schopna snést kritiku. Nevím, jestli své pravé já skutečně miluji a znám natolik, že už teď vím, že mi nikdo neublíží, když mé pravé já zavrhne.

Odkud tento strach pochází? Z toho, v jakém prostředí jsme vyrůstali. Od malička se snažíme dělat všechno pro to, abychom od našich nejbližších získali lásku a pozornost. A tak se různě nevědomě přizpůsobujeme. Může se z nás stát tedy člověk, který podvědomě věří, že lásku a pozornost získá pouze tím, že bude jiný, než jaký doopravdy je. Bojíme se tedy ukázat, kdo skutečně jsme a co cítíme, protože se to ostatním nemusí líbit. A pro nás je přeci velmi důležité, abychom se líbili. V tomto případě je to důležitější, než ctít a respektovat sám sebe.

Tento strach také pochází z nedostatku sebe(vědomí). Přístup naší rodiny, přátel, učitelů apod. v době, kdy jsme vyrůstali, bohužel mnoho z nás naučil (Tady zobecňuji pro vytvoření příkladu. Každý to měl samozřejmě jinak.), nedávat našemu já pozornost.

(Příklad: I malé dítě zažívá negativní pocity a tak, když si například hraje, nejde mu to a začíná se u toho vztekat a my na něj akorát řveme, ať se nevzteká, protože se nic neděje, není to důležité, vztekání není hezké apod., učíme ho, že jeho pocity nic neznamenají a nejsou pravdivé. Učíme ho, že není bezpečné být sám sebou a dávat najevo své emoce.)

To znamená, že jsme naučeni své pocity tolik nevnímat a nepřikládat jim pozornost. Jsme tedy naučeni nevnímat naše skutečné já a to, co vlastně chce. To, co se mu líbí a co naopak ne. A tak často vnímáme hlavně slova a přání “autorit” a ostatních, pro nás důležitých, lidí. Často tyto slova ani nepotřebujeme a automaticky se chováme tak, jak předpokládáme, že ostatní chtějí.

Své pocity jsme schopni přehlížet i mnoho let a tak to většinou dopadne tak, že jsme v depresi, máme nějakou nemoc nebo nevíme, kdo jsme a co vlastně od života chceme. Nemáme sebe(vědomí). Nejsme šťastní a netvoříme tak kvalitní vztahy, i když se celý život snažíme všem vyhovět a řídit se přáními ostatních.

Vy, kteří si volíte první variantu, si ji tedy můžete volit ze strachu a nízkého sebe(vědomí).

V čem nám tato volba škodí?

Jakmile si zvolíme žít život podle představ jiných lidí, odstupujeme tak od své přirozenosti a zákonitě vzniká určitá reakce. Nastavení dle jiných lidí není naší přirozeností a když nejednáme dle naší přirozenosti, vzniká energie odporu a ta nás neuvěřitelně oslabuje. Naše vnitřní já totiž cítí, že proti němu jdeme a tak se začíná bránit. Dlouhodobě tato nadbytečná energie může vyústit například v deprese nebo různé nemoci.

Jak to vypadá, když si volím život podle cizích představ?

Může to vypadat třeba tak, že se snažíš rozhodovat podle toho, co si myslíš, že udělá někomu jinému radost. Je to něco, po čem si myslíš, že tě bude mít ten druhý rád.

Například:
1. Studuješ tuto školu, protože chceš udělat radost rodičům.
2. Vdala ses za někoho, u koho cítíš, že to není úplně ono, jen proto, že všichni v okolí už v manželství jsou a tvá rodina se tě neustále ptala, kdy i ty budeš mít konečně svatbu.
3. Snažíš se být úspěšná jen proto, aby na tebe byli rodiče pyšní.
4. Partnerovi dovolíš dělat s tebou věci, které se ti příčí.

Do důsledku jsou to všechno volby, které jsou založeny na strachu.

Například:
1. Bojíš se, že tě tvé rodiče nemilují takovou, jaká jsi teď. Nevnímáš se jako dostačující a plně milovaná taková.
2. Bojíš se, že si nikoho nenajdeš a budeš sama, protože věříš, že sama jsi nekompletní a zranitelná. Nebo se možná bojíš, že stejně nejsi dost dobrá, abys mohla mít po svém boku někoho, kdo je podle tvých představ.
3. Bojíš se, že právě teď tvoji rodiče nemají nic, za co by na tebe mohli být pyšní. Bojíš se, že v jejich očích za nic nestojíš.
4. Bojíš se, že tě tvůj partner nebude milovat a opustí tě, když nebudeš dělat to, co si přeje.

Co riskuješ?

Risk je celkem veliký, protože mnoha lidem, včetně těch blízkých, se změna nemusí líbit. Můžeš plno lidí ze svého života ztratit, protože tvé pravé já může být úplným opakem toho, na co jsou ostatní zvyklí.

Lidé mohou odmítnout tvé pravé já, protože se jim nebude líbit, že se za své skutečné já dokážeš postavit a oni ne.

Mohou odmítnout tvé pravé já, protože s ním jednoduše nesouzní.

Proč být sama sebou? Co tím získám?

Zkus si vybavit jednu osobu, u které jsi cítila, že z ní vyzařuje jakási magnetická energie. Tato osoba nemusela být nejatraktivnější vzhledově, ale její energie byla velmi přitažlivá. Tato osoba byla jedinečná a kouzelná. Charismatická. Je možné, že jsi takovou osobu třeba nikdy nepotkala, není jich totiž tolik.

Na světě totiž běhá až mnoho kopií. To jsou lidé, kteří se snaží dobrovolně napodobovat jiné lidi a společensky uznávané ideály, protože si myslí, že takto získají více lásky, úspěchu a pozornosti. Jsou to lidé, kteří si všimli, že někomu něco funguje a tak mění své přirozené chování a jen napodobují. Žijí v neustálém “měla bych.”

Nikdo nemůže být nikdy přesnou kopií, stejně tak jako nemůže mít ty samé otisky prstů. Každý je však přitažlivý, když je naplno sám sebou.

Závěrem…

Neznám tvůj příběh, ale věřím, že příklady, které jsem ti tu popsala, ti aspoň ukázaly cestu. Buď odvážná a zkus se stát sama sebou. Uvidíš, že dobro, které z toho vznikne, přemůže vše negativní. Svět potřebuje víc opravdovosti víc, než kdy předtím.