14) Přijetí emocí na úrovni mysli a těla

AFIRMACE:

Můžu se dovolit cítit své emoce.

Je v pořádku, že právě teď něco cítím.

Přijímám své pocity a emoce, ať jsou jakékoliv.

Přijímám tento pocit, i když je nepříjemný.

Mé pocity jsou jen energie, která proudí v mém těle. Pozoruji, jak plyne.

Uvolňuji se do toho pocitu.

Je bezpečné cítit mé pocity.

PŘIJETÍ EMOCÍ NA ÚROVNI MYSLI

Můžete začít tak, že přijímáte a popisujete si vzruchy, které v těle cítíte. Například: Cítím tlak v břiše a nedělá mi to dobře. Dále si můžete pojmenovat své emoce a popisovat si je. Můžete si je popisovat nahlas nebo v duchu nebo si to psát do deníku. Příklad: ,,Právě teď cítím vztek. Jsem opravdu vzteklá. Naštvala mě!“ Chce to být k sobě opravdu upřímný a nelhat si s tím, co cítím. Mnohdy tím, jak popisujeme naše emoce, můžeme dojít k jiným emocím, které byly vlastně v jádru naší reakce.

PŘIJETÍ NA ÚROVNI TĚLA

Pokud se jedná třeba o vztek, můžeme nejprve zklidnit tělo pomocí dechu nebo tu energii uvolnit nějakou snesitelnou formou – třeba se vybít do polštáře nebo sportovat.

Pokud jde o uzemňující emoce jako třeba smutek, je dobré identifikovat místo na těle, kde se emoce nachází a představovat si, že se té emoci otevírám nebo se do ní uvolňuji či nadechuji. Je dobré se opravdu uvolnit a dovolit si pláč, protože ten velmi dobře uvolňuje napětí v těle. Můžeme uvolňovat celé naše tělo. Pokud to uvolnění nejde cítit, můžeme to místo prvně zatnout a pak uvolnit.

Je dobré dělat pravidelně tzv. Bodyscan, tedy skenování našeho těla. To znamená, že pozorujeme naše tělo zevnitř postupně od hlavy až k patě a vnímáme různé části těla, zda v nich není nějaké napětí. Toto napětí pak uvolňujeme.

Otužování nás může učit proces podobný práci s emocemi. V podstatě se učíme uvolňovat a prodýchávat do bolesti. To samé děláme u našich emocí.